1. soustředění 2012

O víkendu 9.3. až 11.3. jsme absolvovali první turnus jarního soustředění. V překrásném okolí obce Valtice u rakouských hranic jsme natočili první jarní kilometry. Soustředění absolvovali: Petr Svoboda ml., Filip Adel, Jarda Sláma a Lukáš Kopecký. Jako doprovod s námi byli Petr Svoboda st. a Petr Kopecký.

První den jsme jeli trochu do neznáma a obkroužili jsme první kilo, víceméně jen v přilehlém okolí. Nebylo nic zvláštního, když jsme stejnou ceduli míjeli už třeba po čtvrté za sebou. Čmáranice zaznamenaná v tréninkové, mobilní aplikaci Endomondo to jasně dokazovala a docela i pobavila:D. Večer patřil regeneraci a tak byl čas i na blbosti. Díky moderním technologiím a funkcím, které ovládají dnešní mobily, jsme každý zestárnul o 30 let a mohli jsme se u toho poch.at smíchy:D. Zbytek večera patřil webové stránce chatroulette u které si většina znás také málem cvrkla do polštáře:D. Starší a moudřejší dali přednost knajpě:).

Druhý den jsme měli naplánovaný společný trénink se Zdendou Mlynářem z Focusu. Před odjezdem se k nám doneslo, že pojedem nejvíc tak 120km tak to bylo celkem v pohodě. Vyjeli jsme všichni a hned v prvním kopci za městem koukám že jsme ztratili oba starší kousky. No nic jeli jsme dál, a asi na pětadvacátym kiláku jsme potkali skupinu, které jsme jeli potkávačku. Najednou nás bylo tak patnáct..dvacet, takže ideální balík na objetí delšího švihu. Vyjeli jsme z Čech, projeli Rakouskem a vrátili se přes Slovensko zpátky. Když jsme se pomalu vraceli do Valtic, tak asi 10 km před, v Břeclavy, koukáme, že předek balíku zastavuje. Za chvíli mi došlo proč, byli jsme před libově vypadající cukrárnou s venkovní zahrádkou. Ostatní borci už začali opírat kola o zídku, jen my čtyři vocasové zůstali sedět na kolech před vchodem, ani jeden z nás si nevzal peníz a tak už jsme se chtěli loučit, že pojedem rovnou domů. Naštěstí cyklistika je jedna velká kamarádská banda a když nám ostatní viděli na očích smutek, vyšitost a už docela i hladimíra tak nám jeden kolega půjčil tři kilča, ať zůstanem:). Později jsme vůbec nelitovali, protože všechny ty dortíky a zákusky se na nás tak krásně smáli, že se jim vůbec nedalo odolat:). Chvilku jsme pobyli a pak, s radostí, že už to máme domů jenom deset kiláčků, jsme skočili znovu do sedel. Ale zrada, Mlejny zavelel, že přece nepojedem domu po hlavní a že to vezmem zkratkou. Potahal nás po starý, děravý cestě, plný klejících turistů a uskakujících maminek s kočárky. Ale za chvíli už jsme naštěstí byli před Valticema. Zkratka byla sice asi jednou tak dlouhá, ale aspoň to bylo zajímavý:). Před barákem koukám na mobil a objeli jsme něco přes 160 kiláčků v docela slušnym tempu:).

Na baráku jsme všichni (skoro:D) proběhli sprchou a zapadli do postele k odpočinku. Peetrs ve sprše zjišťuje, že to co ho celej švih trápilo není jen nějaká oděrka na stehně, ale že si o sedlo roztrhal pytel:D. Nebyla to však poslední zapeklitost co ho čekala:). Na večeři už nebyl ve svý kůži, byl bílej jak stěna vypadal jak v kocovině:D. Všichni jsme si objednali jídlo ale Pitrs to nemohl ani vidět tak to Jájin moc rád snědl:D. Po jídle (a nejídle) šli Lukýňo s Pitrsem na barák (jeden spát a druhej honit, baby na facebooku:D). Ostatní zůstali v hospodě kam za nima za chvíli dorazil Mlejny s Kachlířem. Trošku jsme si  ten poslední večer užili:), někteří míň, někteří víc:D a nekteří ho prosedili na záchodě:D.

V neděli nás čekal poslední švih, Peetrs kvůli zdravotním obtížím nebyl schopen tak kluci vyjeli ve třech a později se opět spojili se stejnou skupinou jako v sobotu. Lukys s Jájínkem objeli kilčo a Fíla asi 120. Jájín to ještě stihl v jedný mokrý točce smotat a sundal i Kachlíře s Lukášem:D. Nakonec to Jája dovršil ještě defektem půl kiláku od baráku:). Po švihu jsme se zbalili a vyrazili směr domov:)

CK MTB Maraton Hlinsko

autor článku:

z osobních dúvodů nechce být jmenován:D